Jaká jsou česká národní plemena koní?

Chov koní má u nás opravdu velice dlouhou tradici. Vlastně první zmínky o koních u nás pocházejí již z doby, kdy byl prostor české kotliny v 6. století osidlován Slovany. V průběhu dalších století se pak kůň pro Čechy stal velice důležitým tažným a dopravním zvířetem. Není proto divu, že se zde začala chovat i některá specifická plemena koní.

Koncepce chovu

V současné době máme celkem šest národních plemen koní, což je na tak malou zemi opravdu hodně. O těchto plemenech jsou vedeny plemenné knihy. Koncepci chovu koní v České republice vytváří Úsek zemědělských komodit, výzkumu a poradenství v rámci Ministerstva zemědělství společně s členy pracovní skupiny, chovatelskými sdruženími a hřebčinci.

O kterých koních v souvislosti s národními plemeny hovoříme?

  • Starokladrubský kůň
  • Český teplokrevník
  • Moravský teplokrevník
  • Huculský kůň
  • Českomoravský belgický kůň
  • Slezský norik

Starokladrubský kůň: Mohutná pýcha už od dob císaře Rudolfa II

Starokladrubský kůň je naší velkou pýchou.  Chov tohoto koně založil totiž roku 1579 už sám císař Rudolf II., takže jde o opravdu velmi staré plemeno. Od počátků se choval v hřebčíně v Kladrubech nad Labem, odkud ostatně také dostal svůj název. Základ chovu tvořilo křížení domácích klisen se staroitalskými a starošpanělskými hřebci. Už od 17. sStoletí se vede plemenná kniha starokladrubáků a je jich více než 1000. Bohužel po vzniku samostatného Československa považovali někteří lidé starokladrubské koně za symbol monarchie a nenáviděných Habsburků, proto dokonce vznikl pokus chov zlikvidovat. Naštěstí především díky významnému hipologovi Františku Bílkovi ke zničení nedošlo. Chov se podařilo zásluhou jeho projektu z roku 1938 zachránit a na začátku jeho nové etapy bylo 11 klisen a 3 hřebci. To je dosti úzká chovná základna, a tudíž se využívali i koně pocházející z podobných plemen, například fríské, lipické i orlovský klusák. Regenerační proces chovu trval celkem 35 let. Jeho úspěch napověděl postup záchrany i pro další ohrožené druhy. Dnes už naštěstí ničení chovu nehrozí, naopak je tento kůň zařazen na seznam UNESCO jako světové kulturní dědictví.

Typické rysy starokladrubského koně:

  • Výška v kohoutku u hřebců 162-174 cm, u klisen 159-171 cm
  • Obvod hrudi u hřebců 190-205 cm, u klisen 190-207 cm
  • Obvod holeně u hřebců 21,5-24 cm, u klisen 20,5-23 cm
  • Hmotnost hřebců se pohybuje mezi 560-680 kg, klisen 550-670 kg
  • Vyznačuje se těžkou hlavou s klabonosem
  • Má výrazné prostorné chody s vysokou akcí
  • Liší se barvou, od konce 18. století se chovají pouze vraníci a bělouši (předtím se choval ve všech barvách)
  • Vynikají hlavně v zápřahu, úspěchy slaví v soutěžních spřeženích
  • Mají velmi dobré povahové vlastnosti, proto nachází uplatnění například v hipoterapii nebo u jízdní policie

Mimochodem, víte, že hříbata u běloušů rodí černá? Vybělují postupně, a to až do doby své dospělosti.

Český teplokrevník: Univerzální zvíře do zemědělství i na sport

Toto plemeno patří u nás mezi vůbec nejrozšířenější. Vzniklo už za Rakousko-Uherska. Jako základ posloužili polokrevníci jako je Nonius, Gidran, Przedswit, Furioso. Kmenové stádo clevelandských klisen z Kladrub nad Labem a potom klisny z uvedených čtyř polokrevných kmenů. Postupně se jeho vlastnosti vylepšují například křížením s oldenburskými a východofrískými hřebci, ti především zvyšují mohutnost. Z těchto chovů vzniká několik linií. Důležitá je hlavně linie Bystrý pojmenovaná podle stejnojmenného hřebce, který se narodil roku 1919. Tahle oldenburská linie se stává nejrozšířenější. Útlum chovu koní obecně, jenž nastal po 2. světové válce, způsobil, že se teplokrevník pro tah proměnil v koně spíše jezdeckého typu. Dopomohlo k tomu i křížení s dalšími plemeny, hlavně plnokrevnými hřebci a dále také hřebci trakénskými a hannoverskými. Počátkem 70. let 20. století víceméně splývá český teplokrevník s teplokrevníkem moravským. Dochází pak od roku 1971 k následujícímu rozlišení: český teplokrevník českého chovu a český teplokrevník moravského chovu.  Plemeno se vyvíjí i dnes. Využívá se na práci i na sport, hojně pro rekreační ježdění. Jeho doménou je parkur a drezura. V minulosti byl všestranně využíván zemědělství.

Typické rysy Českého teplokrevníka:

  • Výška v kohoutku 165-175 cm
  • Hmotnost až 600 kg
  • Obvod holeně 22-23 cm
  • Obvod hrudníku 200 cm
  • Ušlechtilá jemnější suchá hlava
  • Správně v mírném oblouku nasazený delší krk, směrem k hlavě se zmenšuje
  • Výrazné oči, klidné
  • Silné svalnaté končetiny, suché klouby
  • Kratší plece
  • Dlouhá šikmá lopatka
  • Pevný středné dlouhý a pružný hřbet
  • Barva srsti hnědá, ryzá, může být i bílá či plavá, vzácně černá

Moravský teplokrevník: Šikula do zápřahu i na vyjížďku

Už za Rakouska-Uherska ovlivňují vývoj koní u nás především vojenské hřebčíny. Z nich vycházely plno a polokrevníci, arabští a angloarabští koně. Původní polokrevníci, a to hlavně Furioso, byli hlavně na Moravě kombinováni s polokrevníky Gidran a také s arabskými a anglonormanskými koňmi, a to hlavně s Araby kmene Aburges a polokrevníky kmene North Star.  V období let 1920-1971 se kůň uvádí jako moravský teplokrevník. Ještě po roce 1960 čítá populace moravských plnokrevníků několik tisíc kusů. Zároveň se také postupně po roce 1971 více uplatňuje vliv německých a pak francouzských a holandských plemen. Tento genetický fond dostává po roce 1971 název již zmiňovaného českého teplokrevníka, vlastně moravský a český teplokrevník téměř splynou (viz výše popis českého teplokrevníka). Ovšem roku 1996 dochází k pokusu o záchranu moravského teplokrevníka v jeho původní podobě, je založen i Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Svaz se snaží o uznání tohoto plemena jako samostatného, což se daří roku 2004. Užívá se v zápřahu i jako jezdecký kůň.

Typické rysy moravského teplokrevníka:

  • Výška v kohoutku u hřebce 161-167 cm, u klisny 159-165 cm
  • Obvod holeně u hřebce 21-22,5 cm, u klisny 19,5-21,5 cm
  • Obvod hrudi u hřebce 190-205 cm, u klisny 185-200 cm
  • Tvrdá konstituce
  • Přiměřený temperament
  • Pevné zdraví

Huculský kůň: Odolný parťák do drsných podmínek

Hucul má za sebou neuvěřitelně dlouhou historii. Není vyloučeno, že jeho prapředkem je dokonce tarpan lesní žijící v pleistocénu. Původně divoký kůň možná vznikl zkřížením koně Przewalského a tarpana, důkazem je zebrování nohou a úhoří pruh na hřbetu. Pravlastí hucula jsou ukrajinské a rumunské Karpaty. Jméno získal po ukrajinských horalech, Huculech. Díky drsné krajině, v níž toto koňské plemeno původně žilo, získalo obrovskou odolnost. Někdo Huculy řadí k severským plemenům poníků, někdo k tarpanovitým. K tarpanům rozhodně má blízko, křížil se ale i s koňmi z nížin, nebo dokonce s orientálními koňmi, toto křížení způsobilo setření původních rysů. Nejčastěji se využíval v zápřahu a v zemědělství. Dnes se užívá jak do sedla, tak i na tah. Oblíbený je v hipoturistice. Jeho velkou výhodou je, že je to všestranný, velmi odolný a nenáročný kůň, na kterém mohou jezdit i děti. Může klidně strávit celý rok na pastvinách, jenom v zimě si žádá krmení senem. Po první světové válce se ocitl téměř na pokraji vyhynutí. V roce 1922 ale bylo do tehdejšího Československa dovezeno několik jedinců. Málo chovných huculů bylo i po roce 1970. Naštěstí se k nám dostaly čtyři klisny ze Slovenska a roku 1972 tu vznikl Hucul klub v osadě Zmrzlík u Prahy, který se postaral o záchranu.

Typické rysy Hucula:

  • Výška v kohoutku 136 cm
  • Obvod holeně 20 cm
  • Obvod hrudi kolem 150 cm
  • Hrubší hlava s rovný klabonosým profilem
  • Krátký, svalnatý, vysoko nasazený krk
  • Pevný hřbet
  • Silná kostra
  • Nízkonasazený bohatý ocas
  • Hustá hříva a kštice
  • Výrazné klouby na nohou
  • Šavlovité zadní nohy
  • Původní barva je šedá a plavá, dnes jde hlavě o hnědáky
  • Velmi odolný
  • Přizpůsobený drsným horským podmínkám

Českomoravský belgický kůň: Dobrák na práci do lesa

Počátek šlechtění českomoravského belgického koně neboli Českomoravského belgika spadá do roku 1880. V průběhu 20. století pak plemeno dostalo současnou podobu. Do roku 1970 je samostatným plemenem, pak se označuje jako chladnokrevný kůň. Zajímavé je, že více než 70 let nebylo ve šlechtění Českomoravských belgiků použito cizí krve, takže se v současnosti jedná o naprosto čisté plemeno. Jeho plemenná kniha nyní obsahuje 160 chovných klisen. Tažné plemeno koně nacházelo velké využití hlavně v oblasti lesních prací. Velmi dobře se osvědčil na stahování dřeva. Kromě toho se někdy využíval i do sedla, ale dlužno dodat, že se k tomu stavbou těla moc nehodí. Navíc má málo prostorné chody, i z těchto důvodů se příliš nehodí pro jízdu. Klusá podobně jako poníci. Povahu má ovšem velice dobráckou, takže z tohoto pohledu by bylo jezdecké využití na místě.

Typické rysy Českomoravského belgického koně:

  • Výška v kohoutku 160-170 cm
  • Svalnatý kůň
  • Hrubá stavba těla
  • Milý výraz s jasným okem
  • Kratší svalnaté nohy, mohou mít rousy
  • Tvrdá odolná kopyta
  • Barva obvykle ryzá nebo hnědá se světlou hřívou

Slezský norik: Skvělý tahoun do hor

Původ tohoto plemena sahá do alpských oblastí Rakouska a Bavorska. Jednalo se o římskou provincii Noricum, podle které získalo plemeno svoje jméno. Slezský norik se považuje za vůbec nejčistší potomky divokého koně západního. U nás se toto koňské plemeno chovalo hlavně ve Slezsku a na severní Moravě. Hřebci z Rakouska a Bavorska posloužily ke zdejšímu chovu, křížením s domácími chladnokrevnými klisnami se rozvíjel chov přizpůsobený podmínkám v tomto místě. Zrodil se specifický slezský norik schopný pracovat v lese a v zemědělství. Až do roku 1970 je slezský norik samostatným plemenem, v dalších dvaceti letech se ale považuje za chladnokrevného koně. Pak se ale roku 1990 vrací znovu zpět samostatné plemeno – chladnokrevní koně se opět člení na slezského norika, norika a českomoravského belgického koně. Díky tomu, že má prostorné chody, dokáže pracovat i v hodně náročném terénu v lesích. Hodí se hlavně k práci v zápřahu, nedělá mu potíže pracovat ani v horských polohách. Je možné ho ale využít i při hipoterapii či na ježdění.

Typické rysy Slezského norika:

  • Výška v kohoutku u hřebce 166 cm, u klisny 165 cm
  • Obvod holeně u hřebce 23 cm a u klisny 22 cm
  • Obvod hrudi 187 cm
  • Tvrdá konstituce
  • Pracovitý, nenáročný kůň
  • Odolný, klidné povahy