„Skákání je správná dávka adrenalinu,“ prozrazuje v rozhovoru Tomáš Hůlka

Equestrians.cz přináší všem čtenářům tohoto blogu exkluzivní rozhovor s Tomášem Hůlkou. Jaké byly jeho začátky a jaké má cíle? Nejen to se dozvíte z níže přiložených odpovědí.

Tomáši, mohl byste prosím čtenářům blogu Equestrians prozradit, kdy a jak jste se ke koním vlastně dostal?

V úvodu bych rád poděkoval za tento rozhovor a též bych chtěl poděkovat firmě Equestrians za spolupráci pro rok 2018.

Ke koním jsem se dostal ve svých 12 letech díky své mamce, která byla úspěšnou jezdkyní a několikanásobnou vítězkou MČR. Do té doby jsem hrál fotbal a najednou jsem se rozhodl zkusit jezdit, a i když mě od toho doma odrazovali, nedalo mi to a následně mě rodiče v tomto sportu začali podporovat, za což jsem jim velmi vděčný.

Dokážete se podívat do minulosti na to, co jste se musel jako začínající jezdec v první řadě naučit a v čem jste třeba i chyboval?

Jako každý začínající jezdec jsem se musel naučit vše od kroku až po cval. Chyboval jsem v mnoha věcech a v mnohých chybuji do teď… Žádný učený z nebe nespadl a chybami se člověk učí.

Ve skocích za sebou máte úctyhodný počet startů a nemalé úspěchy. Čím si vás tato disciplína tak získala?

Abych mohl skákat, tak mamka chtěla, abych v dětských a juniorských letech k tomu absolvoval i soutěže v drezuře, která mě upřímně nikdy nebavila, ale přesto před lidmi, co se touto disciplínou zabývají, smekám. A skákání ? To pro mě vždycky byla taková zábava, taková správná dávka adrenalinu, která člověka chytne a už nepustí.

Jak vypadají vaše tréninky? Dokážete alespoň ve zkratce říct, kolik časů výcviku věnujete? A co příprava bez koně, věnujete se cíleně nějakému dalšímu sportu?

Jak vypadají tréninky je složitá otázka. Vždy je důležité mít trenéra, se kterým si rozumíte a se kterým vás to baví. Co se týče času – u koní jsem od rána do večera, takže to ani nejde spočítat. Na jiný sport už mi čas nezbývá. Jak jsem říkal na začátku, dříve jsem se věnoval fotbalu a na ten se pořád rád v televizi podívám. Pro nějakou relaxaci jsem většinou po večerech vytáhl in-line brusle, ale za poslední dva roky jsou někde zaprášené a těším se, až je znovu opráším.

Při skocích je velmi důležité naladit se na vnímání koně. Jakým způsobem se konkrétně vy dokážete naladit na koně? Je to o nějaké metodě, intuici, zkušenostech?

Asi je to o intuici a o mnoha faktorech. Pořád je to živé zvíře, se kterým jezdec pracuje. Nejde ho nastartovat jako motorku a jet. Celé to začíná a končí správným a individuálním managementem každého koně.

Jak jste na tom s nervozitou před závody a případným strachem před překážkou?

Dříve jsem býval dost nervózní, ale časem a rutinou to odezní a teď? Před těžšími závody nebo před ježděním složitějšího koně tam pořád nějaká část nervozity je, ale dá se s ní pracovat.

Vzpomenete si na nějaké pády a zranění? A přemýšlíte zpětně nad tím, kde byla chyba a jakým způsobem se ji vyhnout?

Na jeden čerstvý si vzpomínám – v půlce letošní sezony, kdy se na mě převrátil kůň a vykloubil mi rameno. Každému to zůstane v hlavě a vždy přemýšlím nad tím známým „CO KDYBY…“. Ale ono vždy něco přijde.

Jak důležitá je podle vás kvalita vybavení koně a na čem by se rozhodně nemělo šetřit?

Rozhodně se nikdy nemá šetřit na bezpečnosti. Počínaje kvalitní přilbou a končívaje bezpečnostními třmeny.

Pokud jde o vaše vybavení a oblečení, podle čeho si vybíráte? A máte nějaké značky, které byste mohl s klidem doporučit?

Já si rád vybírám podle vzhledu, kvality a pohodlí materiálu. Značek je mnoho, například mohu vyjmenovat Samshield, MaKeBe, Horse Pilot nebo Cavalleria Toscana.

Jaké máte ambice a cíle do budoucna? Můžete již prozradit nějaké vaše plány?

Plánovat se nemá. Já, když něco naplánuji, tak to vždycky končí fiaskem :-). Hlavním cílem je dojezdit sezónu 2018, jak nejlépe to půjde. A potom se jen těšit na tu další.

Držíme Tomášovi za celý tým Equestrians.cz palce, děkujeme za rozhovor a skvělou spolupráci!